Jak s náma Anča nemluvila

Občas vyrážíme o víkendu zapařit na párty a užíváme si až do bílého rána. Povídáme, tančíme, necháme se obdivovat, obdivujeme… Tentokrát se stalo, že jsme se sešly na určeném místě jen dvě. Už už jsme se strachovaly, že se Anče něco stalo. Volaly jsme jí střídavě co 10 minut a nic. Rozpoutala se pátrací akce. Vyděsily jsme přítele, její maminku, bráchu, kolegyni z práce. O Anče ani vidu ani slechu. Nutno říci, že původně jsem tento prostor chtěla využít k propagaci nového robertka xxx, protože jsme se poddaly představě, že naše decentní Anča se konečně zapomněla a spustila (jak sama tvrdí) s umělou hmotou. Anča taky zatvrzele prohlašuje, že potřebuje pouze a jenom chlapa a s umělákem to prostě dělat nebude, že je to pod její úroveň. Chtěly jsme se tedy podělit o zážitky a jeden výstavní kousek jí včera tajně vpravily do kabelky se vzkazem, ať není srab a užije si taky kvalitního sexu.

Abychom se zbavily strachu, co se jí stalo, když se večer nedostavila, patřičně jsme danou situaci zlehčovaly a dospívaly k představám Anči zbavené smyslů ve víru vášní s robertkem. Tahle teorie se stala hitem večera a dávala nám zapomenout na domněnky, co se jí asi mohlo stát. Bylo už po půlnoci a teorie se rozvíjela. „Už by jí mohly dojít baterky a mohla by nám konečně zvednout telefon.“ Jaly jsme se tedy střídavě opět v desetiminutových intervalech volat. Nic. Bohužel ten nápad s umělákem nebyl úplně od věci. My jsme jí totiž toho macíka taky pořádně připravily. Baterky byly samozřejmě už uvnitř a nebyly obráceně (díky tomu totiž Léně jeden večer nefungoval). Jenže chudákovi Anče se zapnul v kabelce. V domnění, že je to vibrující mobil, chtěla jej zvednout a vystřihla si pěkný trapas v kanceláři, když si ho přiložila k uchu. Uplynul týden a Anča s námi stále ještě nemluví . Po týdnu přišla Léně sms: „Kolegyne se mě ptala, jestli mi to starej taky musí dělat do ucha, abych se udělala. Mam tři dny volna a vy blbky mi nechoďte vůbec na oči, protože tohle nebylo vtipný!“